O tom, že si hrály již pravěké děti, máme spoustu dokladů. Je jasné, že tyto aktivity jsou pro náš druh typické, a to nejen pro děti, ale i pro dospělé. Jistě, typy her se změnily, avšak fakt, že si hrajeme, nikoliv. Jelikož toto chování v nás přežilo doslova statisíce let, je jasné, že pro naše předky a možná i pro moderního člověka musí mít nějaký velký význam. A vědci odhalili, že tomu tak je.
Když se běžného člověka zeptáme, jaký je hlavní účel her, pak odpovědí bude nejspíš zábava. A ano, dalo by se to tak vidět. Ovšem zábava je jen produktem her, nikoliv jejich důvodem. Chceme se sice bavit, ale k tomu můžeme použít mnoho jiných věcí. Proč jsou pro nás zrovna nejrůznější hry tak důležité?
Odpověď je jednoduchá: ve skutečnosti hrají ve vývoji děti kritickou roli, mnohem větší, než se kdysi myslelo. Jsou dokonce tak důležité, že si jakékoliv dítě bude instinktivně hrát, když k tomu bude mít příležitost, i když jim nikdy nebylo vystaveno. A všichni víme, že zvláště malí prcci si vyhrají skutečně se vším. A má to rozhodně svou logiku.
Při hrách se totiž rozvíjí nejrůznější dovednosti. Běháme a hrajeme si s míčem či na prolézačkách? Cvičíme svaly, poznáváme limity svého těla, zlepšujeme koordinaci oka a ruky. O faktu, že se nám přitom do těla vyplavují endorfiny, hormony štěstí, ani nemluvě.
Pokud si hrajeme s panenkami či autíčky, pak si vytváříme modelové situace, se kterými se budeme setkávat jako dospělí, a učíme se je řešit. I to nám v budoucnosti hodně pomůže. Připravujeme se tak na roli, kterou jednou zaujmeme a zjišťujeme, které povolání by nás zhruba bavilo.
Hraní tedy rozhodně není radno podceňovat. Naopak, měli bychom k němu dát dětem tolik příležitosti, kolik jen můžeme. Je to investice do jejich budoucnosti, která se jim jednou mnohonásobně vrátí. Nehledě na fakt, že to přispívá i k upevnění vzájemných vztahů, což také není na škodu.
